O znalecké činnosti

Kdo je znalec?

Znalcem je ve smyslu zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, osoba, kterou do této funkce jmenoval pro konkrétní obor, odvětví a specializaci ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu v rozsahu, v němž k tomu byl ministrem spravedlnosti pověřen. Informaci o tom, zda je konkrétní osoba znalcem či nikoliv, je možné ověřit v seznamu znalců a tlumočníků, který vede Ministerstvo spravedlnosti a uveřejňuje jej na svých internetových stránkách.

Kdo může být jmenován znalcem?

Návrh na jmenování znalcem může podat buď žadatel sám, nebo jej může podat orgán veřejné moci, vědecká instituce, vysoká škola či jiná organizace, která v daném oboru a odvětví působí.

Jmenovat lze toho, kdo:

  1. je státním občanem České republiky, občanem jiného členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno potvrzení o přechodném pobytu nebo povolení k trvalému pobytu na území České republiky, nebo státním příslušníkem jiného než členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území České republiky,
  2. je způsobilý k právním úkonům v plném rozsahu,
  3. je bezúhonný,
  4. nebyl v posledních 3 letech vyškrtnut ze seznamu znalců a tlumočníků pro porušení povinností podle tohoto zákona,
  5. má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru, v němž má jako znalec působit, především toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou činnost, jde-li o jmenování pro obor, v němž je taková výuka zavedena,
  6. má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro to, že znaleckou činnost může řádně vykonávat,
  7. se jmenováním souhlasí.

Znalecký ústav

Vedle znalců - fyzických osob vykonávají znaleckou činnost taktéž znalecké ústavy. Znaleckým ústavem je právnická osoba nebo její organizační složka, která je specializována na znaleckou činnost.

Znalecké ústavy jsou dvojího typu. První typ znaleckých ústavů jsou právnické osoby, které se zabývají pouze znaleckou činností, jde o jejich hlavní předmět podnikání. Do druhého typu znaleckých ústavů se řadí například vysoké školy, nemocnice, nebo jiné výzkumné instituce, které vykonávají v daných oborech vědeckovýzkumnou činnost. Tyto ústavy poskytují jen zvláště obtížné znalecké posudky ve složitých případech, kdy je zapotřebí kolektiv specializujících se odborníků.

Použití znaleckého posudku

Znalecký posudek je jedním z možných důkazů zejména v soudním, někdy i ve správním řízení, jehož účelem je získat informace, které jsou pro dané řízení podstatné a které závisí na odborných znalostech. Vypracovává jej znalec, zhodnocení je ale úkolem soudce nebo jiné osoby, která vede řízení. Znalci totiž nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky.

V rámci řízení je nutné rozlišovat tzv. „odborné vyjádření“ a „znalecký posudek“. Je-li k objasnění skutečnosti důležité pro řízení třeba odborných znalostí, vyžádá si orgán pouze odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v řízení znalce.

Po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. došlo k podstatné změně v souvislosti s důkazním významem znaleckého posudku opatřeného některou ze stran. Podle § 110a nyní platí, že předloží-li strana znalecký posudek, který má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, jehož některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek předložený stranou je tedy zásadně rovnocenný se znaleckým posudkem již opatřeným orgány činnými v trestním řízení, pokud byl takový posudek zpracován, anebo ho může nahradit, jestliže orgány činné v trestním řízení zatím nepřibraly znalce ke zpracování (jiného) znaleckého posudku.

Obdobná je situace taktéž u civilního řízení.

Výkon znalecké činnosti

Ačkoliv jsou znalci pro rozlišení od obecného smyslu slova označováni souslovím soudní znalec, znalecké posudky se uplatňují nejen u soudních řízení, ale i u správních řízení a různých právních úkonů pro soukromé subjekty. Působnost znalců je celostátní. Není-li při konkrétním řízení dostupný žádný zapsaný znalec, může jím být ustanovena i v seznamu znalců nezapsaná osoba (tzv. znalec ustanovený „ad hoc“ pro konkrétní řízení).

Znalci jsou povinni vykonávat znaleckou činnost řádně, ve stanovené lhůtě, a výhradně v oboru a odvětví, pro které byli jmenováni. Zpravidla orgány veřejné moci ustanovují znalce zapsané v obvodu krajského soudu, v jehož obvodu má orgán veřejné moci sídlo nebo pracoviště, a to po předchozím projednání se znalcem.

Povinnost mlčenlivosti

Na výkon znalecké činnosti se vztahuje povinnost mlčenlivosti. Znalec je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své znalecké činnosti a to i po jejím skončení. Tato povinnost neplatí, použije-li znalec skutečnosti zjištěné při výkonu znalecké činnosti přiměřeným způsobem pro vědecké nebo vzdělávací účely.

Odměna znalce

Režim stanovení odměny znalců je dvojí. U úkonů znalce, které jsou zadány na základě zákona v případech ustanovení orgánem veřejné moci, se jejich odměna stanoví prostřednictvím sazebníku. Ten je strukturován vyhláškou podle hodinové sazby. V současné době stanoví vyhláška odměnu za znalecký posudek podle jeho náročnosti a podle míry odborných znalostí, které je nutné k jeho podání vynaložit, za jednu hodinu práce 100 až 350 Kč.

V případech, kdy znalec podává znalecký posudek v soukromoprávním styku na základě smlouvy, se odměna stanoví dohodou stran.

Náležitosti znaleckého posudku

Písemný znalecký posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí. Z hlediska obsahové stránky by měl v posudku znalec uvést popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, nebo souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (tzv. nález), a výčet otázek, na které má odpovědět včetně odpovědí na tyto otázky (tzv. posudek).

Nedílnou součástí každého znaleckého posudku musí být taktéž znalecká doložka. Znalecká doložka obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku.

Nejčastější nedostatky a vady znaleckého posudku

Vady a nedostatky formálního charakteru

  • Účel posudku - Znalecký posudek může znalec vypracovat v souvislosti s právními úkony občanů a právnických osob. Zde je důležité, aby právní úkon byl přesně specifikován. Zejména v případech, kdy posudky jsou zadávány občany nebo právnickými osobami (nejsou zadány soudem) vyjadřují znalci účel posudku velmi nepřesně a mnohdy tak, že jsou pochybnosti o tom, zda se vůbec jedná o souvislost s právním úkonem. Tak např. účel posudku vyjádřený slovy „stanovení obvyklé ceny stavebních prací“ nevypovídá o souvislosti s žádným právním úkonem. Právním úkonem v tomto případě může být vypořádání dědictví, pojistné události, společného jmění manželů apod., přitom každý právní úkon může vyžadovat jiné oceňovací přístupy a metody.
  • Struktura posudku - Znalecký posudek má mít část označenou „Nález“ a část „Posudek“. V Nálezu je třeba uvést veškerá zjištění z podkladů i z místního šetření, v části Posudek jsou pak zjištěná fakta hodnocena a zvolenými nebo předepsanými postupy a metodami se z nich vyvozují závěry. V mnoha znaleckých posudcích není tato zákonem předepsaná struktura dodržena.
  • Podklady - Veškeré použité podklady musí být uvedeny tak, aby nebylo pochybnosti o jejich identitě. Pokud nejsou k posudku přiloženy, je třeba zejména citovat přesné označení, datum a původce (zpracovatele, autora, podepsané osoby apod.). Relevantní zjištění z těchto podkladů uváděná v Nálezu musí mít jednoznačný odkaz na konkrétní podklad, pokud jde o soudní spis, pak je vhodné uvádět číslo listu spisu.

Vady a nedostatky z hlediska přezkoumatelnosti posudku

  • Přezkoumatelnost - Znalecký posudek musí být přezkoumatelný. Je to důležité zejména při soudních jednáních. Přezkoumatelný posudek je srozumitelný oběma stranám sporu a je-li takto zpracován, bývá soudní řízení jednoduché, neboť přezkoumatelný posudek je pro soudce pádným důkazem, který žádná ze stran nemůže jednoduše zpochybnit. Posudek, který není zpracován tak, aby byl snadno přezkoumatelný, bývá příčinou zadávání revizních posudků a komplikuje soudní řízení. S tímto vědomím musí znalec přistupovat ke každému posudku, i když není vyžádán soudem nebo státním orgánem, neboť každý znalecký posudek může být někdy u soudu použit i v situacích zdánlivě zcela bezproblémových a neočekávaných. Z hlediska přezkoumatelnosti je nutno zejména uvádět všechny výpočty nebo alespoň matematické vztahy, na jejichž podkladě byly výpočty provedeny. To se týká zejména výpočtu užitkové plochy a obestavěného prostoru ale stejně dalších hodnot (opotřebení, ceny apod.).

Blíže na http://www.sinz.cz/archiv/docs/si-2006-03-167-168.pdf

Máte-li na nás dotaz, napište nám:

* *

Odeslat dotaz »